krize

AfD na cestě k moci  

Jediná reálná opoziční strana v Německu AfD v celoněmeckých průzkumech dopracovala k stejným předvolebním preferencím jako CDU/CSU a v zemích bývalé NDR je první politickou silou. Ve spolkové zemi Durynsko s 39% předstihla ve voličských preferencích celý vládnoucí blok CDU-SPD-BSW. Účast strany BSW na durynské vládě proti vůli celoněmecké vůdkyně strany Sahry Wagenknechtové stranu rozpoltila a vedla až k tomu, že Wagenknechtová opustila vedení strany. Její analýza německé politické scény je zcela přesná, jakákoliv symbióza s vládnoucím politickým kartelem je pro BSW zhoubná, levicová politička nikdy nevylučovala jistou formu spolupráce s AfD. Stranu BSW, která v loňských zemských volbách v Durynsku dostala 16%, dnes voliči honorují 7% a trend stranu vede do politického propadliště. Sympatie voličů BSW se po zradě zemských politiků masově nasměrovaly k AfD. V Sasku-Anhalt má AfD s 40% voličskými preferencemi 14% náskok před druhou CDU, v Meklenbursku-Pomořansku dosahují preference AfD 38%,v Sasku 35%, druhá CDU má 30%. V Brandenburgu vládnou sociální demokraté SPD spolu s BSW a 15 měsíců po zemských volbách hrozí rozpad vládní koalice a nové volby. AfD figuruje v průzkumech s 35% daleko před druhou SPD s 22%. V zemích bývalé NDR je reálné, že v některé spolkové zemi dojde k politickému průlomu a ustaví se vládní koalice s účastí AfD. 

trump evropa politico

Evropská unie je naším koncentrákem

Trumpova administrativa před pár dny vydala 30stránkový dokument Strategie národní bezpečnosti USA. V dokumentu se kritizuje liberální hegemonie a mluví se o imigrační hrozbě a o důležitosti bezpečnosti národních hranic. Evropská unie je v dokumentu zmiňována ve stejných termínech jako jihoamerické drogové kartely. Dává se jasně najevo, že evropská aliance se severoamerickou velmocí patří minulosti. V dokumentu je vyjádřena podpora národní pravici v evropských zemích, pokud rychle nezvítězí, 30 stoletím evropské civilizace zvoní hrana. Nikdy se v poválečných americko-evropských vztazích nepozorovala taková míra upřímnosti, Bílý dům má odvahu říct pravdu svému starému spojenci. Evropa ve své unijní variantě se podobá staré filmové hvězdě na smrtelném loži, jejíž hvězdné roky jsou nenávratně pryč a která nikoho nezajímá. 

liberalismus eu

Hesperidky proti globalismu a nacionalismu 

Významný evropský filozof a historik David Engels je velkým kritikem evropskounijního monstra, filozof varuje před úpadkem Západu a rozvíjí pojem civilizačního vědomí hesperialismu (mytické země Západu),  které by mělo nahradit nacionalismus i globalismus. Filozof je předsedou Spenglerovy společnosti, ale nic není absolutního, na rozdíl od Spenglerovy ideje - když nastoupí konec civilizace, není vyhnutí -  se Engels domnívá, že nahrazení Evropské unie dobrým soustátím, by nás vrátilo zpátky na civilizační dráhu. Dobrým ve smyslu nebyrokratickým, tzn, že jiná sorta byrokratů bude hodnotit, co je méně byrokratické. Nic není méně jisté.  Šanci zastavit rozklad má pouze vyhraněný typ nacionalismu nebo super-nacionalismus, který může být humanisticky orientován, jak vidět na Izraeli nebo i v řadě dalších asijských států.  Engels pokračuje v poválečné německé tradici strachu z jakékoliv zmínky o nacionalismu. Spengler v hovoru s překladatelem amerického vydání Zániku Západu dává Americe jistou šanci zastavit  nacionalistickou cestou nevyhnutelný civilizační osud. Engels říká, že hesperialismus má nahradit vyčerpaný nacionalismus a bezduchý globalismus. Podle Engelse je  Evropa kulturním organismem s jedním osudem formovaným sdílenou morální a historickou zkušeností, tyto pojmy dává do protikladu byrokratické a materialistické logice současné EU. Filozof  chce Evropu znovu vkořenit do křesťanské tradice, která oživovala civilizaci a formovala umění i státnost. Návrat ke smyslu skrze obnovení formy. Evropa musí přestat být pasívním satelitem mezi americkou hegemonií, ruským revizionismem, muslimským expanzionismem a znovu objevit své poslání. Engels chce obnovovat fikci, která reálně nikdy neexistovala, je to stejně nebezpečné jako fikce Hallsteina, Monneta a nyní Leyenové a unijních byrokratů. Evropa je geografický pojem a z tohoto důvodu se národní kultury vzájemně ovlivňovaly, ale nakonec se i v nadevropské rovině prosadily země silného národního charakteru.

putin macron modi

Putin a Macron na cestách 

Ruský prezident přiletěl do Indie na dvoudenní oficiální návštěvu, anglický The Sun popudilo, že Putina v Dillí vítali jako Boha, dokonce v některých městech se Indky masově modlily za blaho Ruska. Oproti plánu na letišti čekal Putina sám ministerský předseda Modi a společně v jeho autě odjeli do sídla ministerského předsedy. I v gestech se skrývá smysl, Putin seděl v autě na pravé straně. Indie nepodlehla brutálnímu americkému nátlaku a spolupráci s Ruskem v ničem neomezila. Indická vláda operovala americkým činovníkům silným argumentem - dík levné ruské ropě a plynu, Indie může zabezpečit energetické potřeby 1,4 miliardy lidí. Tato humanistická maxima, kterou by se měla řídit každá vláda, je západnímu pokrytectví, které je centrální v západní ideologii, zcela cizí. Nejlidnatější země planety nemůže existovat bez vysoké míry pragmatismu a s tím spřaženou silnou dávkou egoismu, bez těchto kvalit neobstojí v tvrdé každodennosti prostý Ind, ani indická vláda. Ruskému prezidentovi je jasné, že  indická vláda musí lavírovat mezi americkým nátlakem a tradičním přátelstvím a spoluprácí s Ruskem. Jedním z důležitých bodů jednání jsou ruské dodávky zbraní a vojenských technologií. Očekávají se dohody o dodávkách ruského komplexu protivzdušné obrany S-400, který se velmi osvědčil ve válce s Pákistánem a pravděpodobně i dodávky nových stíhaček Su-57. Indie má zájem o import ruských hnojiv, perspektivní je i oblast zaměstnávání indických specialistů v Rusku. Indické firmy s ruským Uralchem společně vybudují v Rusku obrovský závod na výrobu močoviny. Uralchem bude vlastnit 50% akcií podniku a stejně tak indické firmy. V Indii 40% lidí pracuje v zemědělství a stabilizace dodávek hnojiv  tváří v tvář západním sankcím je pro indickou vládu první prioritou. Finalizovala se dohoda o pronájmu ruské atomové ponorky na 10 let za 2 miliardy dolarů.  Po jednáních byl vydán 70bodový dokument o spolupráci. 

kyc sus

Protestantský nihilismus

V Česku v řadě domácností visela na čestném místě známá fotografie prezidenta osvoboditele Masaryka a prezidenta budovatele Beneše, vydaná u příležitosti Benešova zvolení prezidentem. Fotografie přežila nacistickou okupaci, komunistickou autoritativní vládu, aby nakonec definitivně zmizela v popelnicích u baráků Evropskou unií  zglajchšaltovaných potomků. Musela zmizet i z toho důvodů, aby se nemohla srovnávat kvalita minulých prezidentů s tragickou bídou, kterou tam předloni vynesla mediální masáž a manipulace volebního procesu. Nejen rozdíl duchovních kvalit, velmi zřejmá i optická elegance národních vůdců na fotografii oproti dnešnímu hradnímu kýči. V osmašedesátém Oleg Sus ve vynikajícím brněnském měsíčníku Index na pokračování školil čtenáře, co je to vlastně kýč. V jednom výkladu rozdíl kýče a pravé umělecké krásy dokladoval záběry zadních partií macatých krásek z dobových bordelů oproti uměleckého uchopení fysis. Národ má jedinečnou příležitost poslat na Hrad kvalitu a místo toho podlehne lascívním mediálním svodům a dá přednost kýči Susovy analýzy.  Nejsme v tom jediní, ve Francii si vybrali Macrona a po šesti letech v hrůze zírají kam to zemi dovedlo. Málokde v Evropě pozorujeme, že by volební proces v mainstreamové mediální obruči dovolil voliči adekvátní reflexi, která by vynesla nepopiratelnou politickou a duchovní kvalitu. Problémem poklesu mediální kvality a posunem funkce médií v demokratickém systému se zabývali velcí američtí sociologové od konce devatenáctého století, ale odpověď na tento velký problém doby nenašli. Moderní liberalismus se ztotožnil s náhledy Waltera  Lippmanna o nezbytné vládě odborníků a diktátu kompetentních médií. Nakonec nemáme ani odborníky, ani kompetentní média a populace je fascinovaná nulami a kýči. Česká média definitivně ztratila kapacitu osvětlovat podstatu světa a odkrývat společnosti nové cesty. Místo politické debaty o činech nové vlády, která by měla kapacitu revitalizovat společnost, trapné mediální plky o tom, jak se hradní kýč šklebí na toho či onoho nového ministra, který bez předsedy vlády stejně ministrem není. Místo debaty o nebezpečném státním převratu, který se rýsuje, mediální rozptýlení. 

onfray

Maoistické variace

Velmi fundovaný komentátor francouzské každodennosti filozof Michel Onfray se v Revue Presse zamýšlí nad statistikami muslimského postupu v zemi. Jenom ideologická slepota může nevidět islamizaci společnosti. Mladí muslimové preferují zahalenou hlavu, Korán a šarii. Islám nad evangeliem, nad republikou, nad občanským právem a nad židovsko-křesťanskými principy v základu společnosti. Komu za to poděkovat? Politickému revizionismu, který dovoluje půl století kulturnímu levičáctví, aby ovládalo od mateřských škol až po univerzity veškeré školství. Velkou podporou má tento duchovní revizionismus v tzv. kulturním světě, tj. ve filmu, publicitě, popu, literárních cenách atd. Kdo se nepodřídí této ideologii je rasistou, xenofobem, ignorantem planetární ekocidy a oteplování. Filozof píše že mainstreamová intelektuální hvězda BHL (Bernard-Henri Levy) se dodnes chlubí svou maoistickou minulostí a tím, jak přispěl k rozkladu komunistické strany. BHL v reakci na tehdejší vliv komunistické strany ve společnosti napsal ve Francouzské ideologii (1981), že Francie je zemí nacionálsocialismu! Onfray je hvězdný v stručném a výstižném uchopení vývojových trendů. Komunistická strana, kterou nefavorizuje, byla jedním z politických motorů přirozených společenských pohybů stejně jako např. gaullismus. Kontextu výstižné Onfrayovy analýzy nemůže Česko uniknout, komunistická strana se všemi svými deformacemi sedmdesátých a osmdesátých let byla daleko blíž  přirozeným vývojovým společenským  trendům než režim, který se ustavil po převratu. Havlismus stejně jako BHL se oprávněně mohou chlubit, že přispěli ke kolapsu komunistických stran a k vítězství modifikovaného maoismu tj. globalismu. Maoismus a poté evropskounijní ideologie zvolily jediný možný způsob, jak zlikvidovat tradičně silný francouzský národní princip - masovou islámskou imigraci. Žádný jiný způsob by nemohl být tak účinný. V Česku to bylo daleko snazší, národ rozložila  suicidální vize unijního konzumního ráje a pak už stačí trapný manipulovatelný kašpar na Hradě v kvalitě hlídače parkoviště. Co bude dál? Jednoduchá odpověď, co si přejí unijní centra a možná islamizace by byla ještě tou lepší verzí naší budoucnosti. 

putin biskek

Prezident nic neskrýval 

Úderná zpráva dnešního dopoledne, Orbánovo letadlo míří do Moskvy a odpoledne se sejde s Putinem, ani EU, ani NATO nejsou o cestě informovány. Včera ruský prezident po jednání hlav ODKB (Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kirgizie, Tádžikistán) v Biškeku dlouho hovořil s ruskými novináři. Kommersant napsal, že prezident neskryl nic, co nechtěl skrýt.. Novináře na prvním místě zajímalo, jak je to s účastí Arménie na činnosti společenství zemí ODKB.  Arménie je pravděpodobně nejbližší zemí ruské duši a jakási reciprocita od konce osmnáctého století panovala i na druhé straně, ovšem arménský Havel ministerský předseda Pašinjan dělá všechno proto, aby vztahy zbortil. Metody jeho klanu jsou obdobné jako u dnešních českých posthavlistů - faktografické manipulace a hlavně amerikanizace společnosti, byl by zázrak, kdyby tyto nástroje zaručily přežití Arménie v citlivém kavkazském prostoru. Putin nechce ztratit Arménii, ale prohlásil, že arménské zmrazení činnosti v ODKB je jejich volbou. Pašinjan táhne Arménii do obruče EU a NATO, ale na druhé straně nechce ztratit Rusko s kterým země realizuje velkou část obchodní výměny a kde žijí miliony Arménů. 

cavallo imigrace

Čína se japonizuje? 

Podle Fabia Lugana v Scenarieconomici japonizace čínského draka není už jen planou teorií, ale finanční aritmetikou. Novinář došel k závěru, že Čína je už za vrcholem své ekonomické dynamiky a cesta dolů je nevyhnutelná, na podporu svého tvrzení sebral pár náhodných statistik. Vleklá realitní krize a demografie měly odsoudit čínské draka k japonské cestě. Japonsko je považováno  ve východní Asii za chronicky nemocnou zemi uvězněnou v deflačním zajetí a čelící demografické katastrofě. Čína dlouho excelovala dvojciferným růstem a hvězdnými výnosy cenných papírů. Tento svět podle Lugana už neexistuje, výnosy čínských cenných papíry spadly pod japonskou úroveň, dokladuje to měsíčními grafy výnosů. V roce 2008 japonské obligace generovaly 1,5% výnos oproti 4,8% čínských, dnes japonské generují 1,82% a čínské 1,81% výnos. Ekonomický publicista z toho vyvozuje čínskou cestu dolů, má to být jasný signál, že čínská ekonomika je u konce s dechem a dochází k velké výměně rolí. Lugano píše, že japonský ekonom Richard Koo bije na poplach - čínské firmy i občané kvůli dluhům přestávají utrácet a investovat. Neřešená realitní bublina a stagnující spotřeba. Podle Bloomberga zažívá Čína dlouhé období deflace, které trvá od roku 2023. Nejzávažnějším problémem Číny je demografie, od 2022 počet obyvatel klesá. Méně mladých znamená menší poptávku a menší poptávka vede k deflaci. Podle Lugana je přirozenou odpovědí všech vyspělých ekonomik řešit tyto problémy imigrací pracovní síly, ale kulturní strnulost Číny tomuto nástroji brání, uvádí, že i Japonsko dnes otvírá dveře imigraci.  Tito analytici si neuvědomili, že Čína není zemí, kde samotný politický systém je hlavní překážkou řešit podstatné problémy země, jako pozorujeme na Západě. O tom, že čínské politické centrum tyto problémy vyřeší, pokud je vůbec dnes považuje za významné, není pochyb. Vyspělé západní země řeší desetiletí své problémy imigrační terapií a důsledkem je totální společenský rozklad a v případě Evropy evidentní ekonomické i technologické zaostávání. 

chile cesko

Navždy pod evropským mediánem 

Prezidentova politická sabotáž s jmenováním ministerského předsedy ukazuje na sílu české verze demokracie - demokratury. Ovšem je třeba objektivně nazírat na realitu, prezidentova osobní podlost a pohrdání demokratickými principy není v Česku nic mimořádného, je to jenom jedna z variací české padesátiprocentnosti všeho. Srovnejme kafé v bistru u Hbf ve Vídni nebo u stanice metra Sokol v Moskvě s kafé někde v centru Prahy. Drahé a mizerné je bohužel na naší straně, u Sokola nebo naproti Hbf můžete u vynikajícího kafé několik hodin sedět a číst noviny, v Praze vás personál po dvaceti minutách vyhodí. Když se začtete, neomaleně vám dá personál najevo svůj škleb. Kde jsou časy, kdy zákazník mohl u kafé v Obecním domě sedět celý večer a nikdo ho neobtěžoval. Kavárenská kultura v Praze kvetla, jak si mnozí pamatují nebo se o ni dočetli, symptomaticky se naším vstupem do EU z Prahy úplně vypařila nahrazena sítí čistě konzumních provozoven, které mají kavárnu pouze v názvu. Propad bez výjimky všech řemeslných činností, úpadek filigránské dovednosti, která byla v Čechách doma, kvality školství atd. bereme jako přírodní úkaz. Sice málo příjemný, ale rozkoš z našeho členství v EU je tak opojná, že žádné přírodní úkazy nám ji neseberou. Na nějaký ekonomický posun, kterým se při našem vstupu do EU operovalo, jsme už dávno rezignovali. Českou politiku vytěsnilo karteziánské "jsme v EU, tedy jsme." Propaganda unijních kolaborantů jako Pavel a spol. se nám snaží vnutit, že českým nulám, které se ploužily historií, přišlo se vstupem do EU velké požehnání. Statistiky Eurostatu za rok 2024 a podobně všechny předchozí od našeho vstupu do ráje ukazují, že český stát má mezi zeměmi EU propachtované místo daleko pod mediánem ekonomické výkonnosti na hlavu, loni nás ve spotřebě na hlavu dokonce předběhli Rumuni, Lotyši, Poláci a Slovinci.  Ekonomická dynamika ČR je pětadvacet let tak zablokována, že žádný posun nad medián ekonomické výkonnosti nebo přiblížení k výkonnějším západním zemím nejsou možné, téměř se nabízí konstatování, že brzda českého rozvoje musí být předepsána nějakou evropskounijní legislativou. 

ukrajina rusko

Mír ke Dni díkůvzdání

Trumpův 28bodový mírový plán, který včera v Kyjevě předložil americký ministr pozemních vojsk Daniel Driskoll Zelenskému, je bleskem z nebe. Ministr se posléze  vrátil do USA, do Moskvy nezamířil, jak se předem avízovalo, asi proto, že nebylo co řešit, Rusové plán akceptovali. Mírový plán se už pojmenovává Trumpův a pokud vstoupí v platnost, bude znamenat vrchol Trumpovy politické kariéry a Trump jím vstoupí do moderní historie. Trump bude taky předsedat Radě míru, která bude bdít nad dodržováním  dohody. Jedenapůlstránkový dokument charakterizuje jeden aspekt, který zřetelně vyčnívá nad relativistickým bahnem evropskounijní geopolitiky - Trumpův mírový plán je velmi adekvátní vojenské a politické dynamice války a kromě válečné eskalace nemá myslitelnou alternativu. Trumpův mírový plán je téměř dokonalým elaborátem od vojenskopolitických detailů až k technickým peripetiím. K žádnému z bodů plánu neexistuje lepší varianta a to i v tak druhořadých aspektech jako je problém záporožské jaderné elektrárny. Plán míří daleko nad rusko-ukrajinský vojenský konflikt, definuje nové obrysy rusko-americké spolupráce a popisuje kroky integrace Ruska do struktur západního světa. Ukrajina vyklidí Donbas a hranice mezi Ruskem a Ukrajinou v chersonské a záporožské oblasti povedou po linii fronty. Plán dává Rusku  garance  nerozšiřování NATO na Ukrajinu. Na druhé straně dobře definuje bezpečnostní záruky ukrajinské straně, zastavuje ukrajinské běsnění proti ruskému jazyku a pravoslavné církvi. Globálně zmiňuje i problém nacismu na Ukrajině. Před cestou amerického ministra do Kyjeva se jevila reálnější varianta zesílení amerických sankcí než mír, ovšem, jak Orbán, tak Putinův důvěrník Kirill Dmitrijev avízovali brzký konec války. Na americké straně na plánu spolupracovali  prezidentův poradce Witkoff, viceprezident Vance, ministr zahraničí Rubio a Trumpův zeť Kuschner. Dmitrijev a Witkoff byli ve stálém kontaktu a pravděpodobně jde o jejich ideje, na nichž plán staví. Po pádu Trumpova proukrajinského poradce generála Kelloga se věci daly do pohybu. 

luis fraga

Nostalgie po úžasné zemi

Putinův poradce Medinský napsal v článku k Komsomolské pravdě (KP),  že tragédie, která se na Ukrajině odehrává, je společná, stojí za to si představit i jinou realitu. Ruská strana podcenila efektivitu goebbelsovské kyjevské propagandy. Informační mlha kolem Ukrajiny nejen neustupuje, ale stále víc sílí. Kdo má aspoň elementární historické povědomí, je mu jasné, že Ukrajinci a Rusové jsou historicky jedním národem. Nyní je ovšem velmi obtížné hovořit o jednotě, píše prezidentův poradce. Medinský mluví v článku k Rusku, ale stejně to platí pro celý západní svět. Je evidentní, že ruská strana se za každou cenu snaží dopracovat hlubšího pochopení západních geopolitických motivů a na druhé straně fundamentálně vysvětlit západnímu světu adekvátnost a historickou kontinuitu svých geopolitických motivů. Nejde jen o oficiální Rusko, stejné diskuze se vedou na nonkonformních liberálních infoserverech. Ovšem hluboce se mýlí oficiální i nonkonformní ruské snahy něco západního pochopit a zpětně něco vysvětlit. Západ totiž ztratil schopnost i zájem aspoň minimálně naslouchat úvahám o historických a filozofických civilizačních kořenech. Západní pojmy žádný obsah už nemají a naplňují se podle momentální politické potřeby. Když historik Medinský poslední jednání ruské a ukrajinské strany v Turecku uvedl historickým expose, ukrajinská delegace stejně jako evropská média okamžitě usnuly. Posléze si Zelenský Trumpovi stěžoval, že nuda dlouhého historického exkursu se nedala vydržet. Nejen Ukrajina, jak ji Medinský popisuje, ale celý Západ  skomírá v informační mlze antihistorické goebbelsovské lži. Např. Česko nyní prochází horším lži-obdobím než se vyznačovalo posledních deset let komunistického vládnutí. V jedné románové fikci vydané v osmašedesátém vyjevila manželka umírajícímu muži, že je politickou pracovnicí, která měla za úkol monitorovat zda se jeho myšlení neodchyluje od stranické linie. Tato dobová reminiscence perfektně vypovídá o českém dnešku ať se nám to líbí nebo ne. Hlavním motivem Pavlovy prezidentské kandidatury nebylo lezení po fasádě hradní katedrály nebo túrování motorky někde v poušti, ale zablokování české demokracie a s velkou pravděpodobností už v prvopočátku se počítalo právě s tímto konkrétním krokem - likvidace Babiše coby ministerského předsedy. Ovšem osobnostně těžko zvládá předepsanou roli. Co je to Babiš a co je to za dobu, kterou žijeme si okamžitě uvědomíme při Pavlově frázi: "Ať ho ANO nahradí někým jiným." Hradní panák se domnívá, že politika sestává z podobných zaměnitelných nul jako je on sám. Česká politika je už dlouho dobu nevýznamnou částí západní politiky, s Babišem a novou vládou, jejíž obrysy se rýsují, by měla šanci si povýšit významnost. 

trump sankce

Planetární lup

Ukrajinská válka má daleko komplikovanější podstatu než odpovídalo Trumpově fantazii o zastavení války do pár dnů. Dnes svoji nesmyslnou rétoriku ještě zjednodušil - požaduje po Rusku příměří aniž by se odstranily příčiny války. Ukrajinskou protihodnotou jsou jakési vágní sliby. Ukrajině a EU jde o čas na vojenskou konsolidaci a za pár let vyvolají válku znovu. Trump nebyl schopen docílit ani minimálního předpokladu konce války, tj. závazku Ukrajiny a zemí NATO, že ukrajinské členství v alianci je navždy bezpředmětné nebo dojednání  ukrajinské neutrality, což by vedlo k okamžitému konci války. Místo toho stupňující se protiruská sankční politika, která neguje veškeré tradiční principy interakce aspoň částečně svobodných zemí. Osmani mohli něco podobného požadovat jen na svých nejoddanějších vazalech, Římané podobný terorismus aplikovali u podřízených ostrovních států ve Středozemí. Britové, kteří excelují v protiruských podlostech, pravděpodobně zapomněli, že to byli právě Rusové, kteří je zachránili před Napoleonem, kteří jediní ignorovali Napoleonovu protibritskou blokádu Evropy. Trumpovy tzv. druhotné sankce Rusko možná poškodí víc než první sankční hysterie v roce 2022, protože čtyři roky války proti západní přesile stát vyčerpaly a přestává mít dostatečné lidské a materiální rezervy. Ruská ekonomika se zpomaluje se všemi negativními důsledky. První sankce v 2014 vybudily nepředstavitelnou podnikatelskou vlnu v celém agroalimentárním sektoru, která učinila z Ruska největšího světového exportéra řady zemědělských plodin a pozvedla kvalitativní a kvantitativní úroveň potravinové nabídky na daleko vyšší úroveň než je např. v Česku. Druhá podnikatelská vlna v prvních letech války povýšila úroveň řady strojírenských odvětví a vedla k částečné záměně zahraničního importu domácí produkcí, něco takového je bez šancí v EU a pravděpodobně i v samotných USA. V zemi s obrovskými výdaji na válčení a armádním odsáváním produktivních lidí dospěl podnikatelský potenciál k limitě, a v této situaci Trumpovy brutální sankce na ruský export zablokují ekonomickou obnovu a růst. Rusko má v tomto smyslu velké rezervy v středoasijské energii, pravděpodobně proto je Putinovo vedení hluché na naléhání vlastenecké části populace po zablokování této imigrace. Energie Asiatů nemá limity a podobně jako často v minulosti významně přispěla k ruskému růstu.  

babis pavel

Rumunský scénář v Česku  

Podivná česká hra na parlamentní demokracii: mediální humbuk očerňuje vítěze voleb a naznačuje že lid demokracii moc nechápe. O tzv. demokracii přece rozhodují ústavní balíci-znalci a údajně nejschopnější prezident po Havlovi, jak některá média vysvětlují. Lid se emočně trénuje, aby skousl evropskounijní demokratickou pravdu, že s právem vládnout je to úplně jinak než se domnívá, rozhodují režimní znalci, kdo na to má právo. Připomíná to dvanácté třinácté století v Rusku, kdy chán tatarské hordy rozhodoval, kdo z ruských knížat má právo na fant Velkého knížete. Podle prezidentské loutky má Babiš cosi vysvětlovat lidu, ovšem i v oktrojované demokracii jsou parlamentní volby vždy jediným možným vysvětlením, lid vysvětluje, kdo bude vládnout a podmiňovat něčím toto vysvětlení je podvodem na demokratických principech. Český prostor rezonuje režimní lží a ohlupováním národa a tak se ještě dočkáme zajímavých konců. Hradní loutka by první měla vysvětlovat, jak je možné, že aktivní komouš činný v silovém aparátu komunistické státní moci může být prezidentem postkomunistického státu, všude ve východní Evropě se to mechanicky vylučuje předem, v Česku má oddaný slouha západních struktur výjimku.  

minin pozarsky

Národní jednota

Svátek národní jednoty 4. listopadu považuje ruské státní vedení za nejvýznamnější ze státních svátků se všemi patřičnými gesty. Putin s patriarchou položili minulé úterý květy k impozantní skulptuře Minina a Požárského na Rudém náměstí a média hojně reportovala o místních oslavách. Svátek se odkazuje na události počátku 17. století - konec tzv. Smutného období, které charakterizovala politická nestabilita a zahraniční intervence. Smuta znamenala duchovní, sociálněekonomickou a dynastickou krizi země. Rusko zachránily až oddíly dobrovolníků zformované v Novgorodě kupcem Kuzmou Mininem a knížetem Požárským, kteří koncem října 1612 osvobodili Moskvu od Poláků. 21. února 1613 zemský sněm vyvolil Michaila Romanova carem Ruska. Svátek národní jednoty se v zemi slaví dvacet let a tuto dobu velmi obezřetně konstruuje prezident svou civilizační vizi jednotného ruského národa a jeho místo v dějinách. V prvních letech se v západním liberalismem nemocném Rusku jevila jeho snaha jako něco velmi anachronního a zbytečného, ovšem jak se víc a víc ozřejmovaly snahy Západu o rozvrácení Ruska, národ pochopil existenční smysl pojmu. Vize národní jednoty a jejích symbolů se rozšířila mezi lidem, ne proto, jak se bude tvrdit na Západě, že lid nemá jinou možnost než sledovat diktátorovu vůli, ale proto, že z dialogu demokraticky zvoleného prezidenta a lidu vyplynul osudový význam symbolů národní jednoty. Idea Dne národní jednoty apeluje na historické národní hodnoty, ale je jasné, že samotná iniciativa politického centra nestačí, nutné je celonárodní ztotožnění, které naformuluje obsah. Na rozdíl od oslav Dne vítězství, který Rusové impulzívně celebrují a ztotožňují se s ním, u Dne národní jednoty iniciativa přišla z politického centra a i když odkazuje na historicky vzdálenou událost, národ se s ní ztotožnil.   

lotys rus

Riga caput regni

Stará Riga atmosférou i architekturou připomíná severoněmecká města, navíc město nepoznalo válečnou devastaci jako většina německých měst a uchovalo si velkou původnost. V německých městech se po válce zničené budovy obnovily v původním tvaru, ovšem v Rize cítíme, že sebelepší obnova se zdaleka nevyrovná původní stavbě. Středověká Riga byla členem hanzovního spolku a staletá německá blízkost formovala po všech stránkách město a obyvatele. Od roku 1711 se Petrem Velikým stala Riga součástí ruského impéria a ruská staletí též formovala město do velmi originální podoby, jako je např. kupecká čtvrt "Moskevský vorstadt", pravoslavné chrámy včetně impozantní ortodoxní katedrály, spousty skulptur v parcích atd. Často se říká, že Riga připomíná Prahu, ale pokud bloumáte městem, příbuznost cítíte pouze v jednom - na budovách Sejmu, divadel, univerzity atd. visí ukrajinské vlajky, v dalších ohledech působí Riga silnějším dojmem než Praha. Historická původnost města se dochovala v plné síle, v Praze ji politická demence posledních třiceti let vyhodila do povětří nebo jak říkal velký kunsthistorik a starosta Říma za komunistickou stranu Argan -  organizovalo se tu vybydlení historického jádra města. Periferní části města, kde podobně jako v Praze žije většina obyvatel, působí kombinací architektury a zeleně opticky daleko zajímavějším dojmem než pražské periferie, kde kromě fádního betonu a tuctové architektury nic moc není. Další aspekt srovnání Praha Riga, který vesměs uniká a který nesmírně Rigu favorizuje - v Rize se neobtěžují vylepšováním staveb a kostrbatých kamenných chodníků kolem, je vidět, že stavby minulosti vydrží další staletí a nepotřebují podporu zvrhlé ruky ideologizovaného architekta nebo byrokrata. Stavěli je mistři a  člověk po nich chodil staletí a proč by je měl najednou přefutrovaný  evropskounijní prďoch vylepšovat ke svému obrazu. V Rize nikomu nevadí křivolaká dlažba v prostoru neuvěřitelně rozsáhlé tržnice, kde stovky Lotyšů a Rusů nabízí super zboží všech odrůd a v desítkách restaurací jídlo v kvalitě o níž si Praha může nechat zdát. Praha si tržnici za stamiliony vylepšila a dnes tam kromě pár Vietnamců nikdo nic neprodává. Čech je tak akorát schopen stát u kasy v německé Normě nebo vydávat zahraniční zboží v Alze. V Rize cítíte vlny kreativity a vitality i když podle statistik se Lotyšsko nezadržitelně propadá do demografické propasti, loňská porodnost odpovídá dimenzi půlmilionovému státu a ne dvou třímilionové země.   

philippe aghion

Jak z románů vstřebat ekonomiku

Před časem publikoval ve Figaru Philippe Aghion, ekonom, kterého vzápětí ozdobila nobelovka, půvabnou esej o ekonomickém progresu v historii světa, nebo jak dospět k pochopení ekonomiky bez ekonomie. Profesor se zamýšlí nad knihou novinářky Anne de Guigné "Všechno zlato světa." Podle profesora nejlepší náhled do sociálních a institucionálních struktur epochy můžeme získat od romanopisců. Jsou nejcennějšími svědky evoluce ekonomických mechanismů. Až do roku tisíc byl růst světového HDP téměř nulový: pokud si nějaká země zvedla úroveň svého bohatství, bylo to na úkor jiné země, tedy bez efektu na světové HDP. Petroniův Satyricon o tom dobře svědčí. Orgiastická vize Felliniho filmu dobře uchopila Petroniův text, s fascinujícím popisem první podnikatelské buržoazie v historii lidstva. Spisovatelé dneška i včerejška nám pomáhají pochopit závratné peripetie historie. Nicméně teprve s průmyslovou revolucí v 1820 a s objevením parního stroje se ekonomický růst skutečně rozjel a lidstvo se konečně vymanilo z malthusiánské pasti. Ze světového růstu HDP 0,05% v 1820, lidstvo za padesát let v 1870 dospělo k půlprocentnímu růstu. Nakonec po větší část dvacátého století se světový růst stabilizoval kolem tří procent. Impulsy kapitalistické ekonomiky probuzené industriální revolucí dramaticky vylepšily životní standard a prodloužily délku života, ale zároveň vyprovokovaly obrovské nerovnosti v příjmech a nadměrné vykořisťování námezdní pracovní síly. Poukazovali na to ve svých slavných románech zejména Dostojevský, Dickens a Zola. 

jadro energie

Africký Energy Week

Rusko v diktátu tvrdé politické vůle nezadržitelně postupuje a tento postup se podobá postupu Anglie v industriálních revolucích nebo Německa Bismarckovy epochy. Evidentně to není slepý pochod do perverzního bahna a rozplizlosti všeho, jak pozorujeme v EU a v USA. Rusko válčí, ale ruské technologické průmyslové sektory zažívají boom a upevňuje se technologická národní suverenita. Inženýři Rosatomu dokončili montáž nejvýkonnějšího mořského jaderného reaktoru na světě RITM-400 o výkonu 315 MW, který je konstruován pro největší atomový ledoborec na světě Rossija. Konstrukce reaktoru s generátory je považována za inženýrský průlom. Začaly se sériově vyrábět vysokovýkonné plynové turbíny, které nahradily dovážené ekvivalenty. Rusko se zařadilo do úzkého klubu zemí, které zvládají tyto technologie. Byly dodány klíčové prvky reaktoru projektu, který cílí na uzavření jaderného cyklu. Za úspěch se považuje sériová výroba kryostatů pro kvantové počítače atd.  Ruská atomová energetika je považována za světový vrchol, staví se tu největší ledoborce a vyvíjejí raketové motory na  atomový pohon. Rosatom momentálně konstruuje 4 nové energobloky v Rusku a v různém realizačním stádiu se nachází 39 bloků v dalších 10 zemích (Turecko, Čína, Indie, Maďarsko...). Jedna oblast ruského jaderného průmyslu má obzvláštní zajímavost. Rusko vyvíjí kompaktní plovoucí reaktory, o které je velký zájem v Africe. Vstup Ruska s touto technologií na africké trhy je významným strategickým krokem, který kombinuje vrcholné technologie, geopolitiku a obrovské finance a nové formátuje mapu globální energetické situace. Rusko obezřetně a pragmaticky postupuje a dobývá nové horizonty. V Evropě se naopak debaty o energetice utápí v ideologických pověrách nebo jsou přímo zakázány, jaderná energetika v Česku se dostala do zajetí politických lumpů, 

kundera chatgpt

AI je velkou šancí?

Málokdo si uvědomuje, že matematika, která je bází dnešního umělého intelektu, byla vyvinuta už před padesáti lety, vylepšilo se jen železo a jsou k dispozici obrovské datové množiny, s nimiž AI pracuje. V bankách AI nahrazuje účetní i právníky, automatizace redukuje osazenstvo v továrnách apod. Ovšem není to nic neobvyklého, redukce pracovní síly v některých profesích doprovází celou epochu komputerizace. Potřeba některých profesí se sníží a naroste potřeba jiných. Generativní AI, která operuje na globálních datech a neuronové architektuře, znamená novou fázi, která se  vyznačuje autonomním produkováním obsahu, designu a modelů a povyšuje předchozí výpočetní technologie. Říká se, že vyhledávání ChatGPT má desetkrát větší kapacitu než prosté vyhledávání v Googlu. Komplexnost generativní AI z ní dělá i sociální a kulturní fenomén a  to je důvod proč se nám AI jeví jako vševědoucí black box.

sankce trump

Planetární dobrodinec

Trump objíždí Asii a jako boží posel žehná světu a trestá neposlušné státy. Problémem je jen ten jeho černý bůh vzadu - americký imperialismus, hegemonie, diktát a řada podobných termínů nebo jednoduše může jít o novou verzi globalismu. Něco podobného nikdy předtím nikomu moc dlouho nevydrželo. Kde Trump pomohl k míru, mír by se nastolil i bez jeho pomoci. Trumpova cla pomohla americké státní kase k přímým penězům, které za ně inkasovala, ale s průmyslovou regenerací je to pořád stejně chabé. Trump se tvářil jako souputník národních politiků typu Orbána, ale těm je jeho politika daleko nebezpečnější než jeho předchůdců. Pokud půl roku před maďarskými volbami donutí Maďarsko, aby přestalo brát ruskou ropu a plyn ve výhodném tarifu, vítězství maďarské opozice je téměř jisté. 

todd

Blíží se zlomový bod

Polyglot historik Emmanuel Todd v předmluvě k slovinskému vydání své knihy "Konec Západu" srovnal své předpovědi s událostmi posledního dvouletého období, které uplynulo od prvního vydání. Tato Toddova kniha stejně jako předchozí je velmi výjimečná, hojně se studuje a cituje, kniha má tak silnou exaktní argumentační oporu, že nikdo z oponentů si ani neodváží s ní polemizovat. Rusko se úspěšně brání vojenskému a ekonomickému západnímu tlaku. Americký vojenský průmysl není vůbec excelentní a evropskounijní ekonomiky a společnosti nemají daleko k rozpadu. Jak se přes všechnu gigantickou pomoc západních zemí Ukrajina pomalu rozkládá, tak pokračuje západní dezintegrace. Todd v předmluvě píše, že byl vychován v duchu liberální demokracie, ale vždycky útočil na rusofobní americkou s evropskounijní politiku. Velký vědec je konsternován důsledky, které má a bude mít pro obyvatele Západu válka s Ruskem, která postrádá elementární stopy inteligence. Jsme na počátku katastrofy. Blíží se zlomový bod, za nímž se vyjeví důsledky západní porážky. Většinový svět (globální jih nebo globální většina) se rozhodl, že podpoří Rusko a postavil se proti bojkotu ruské ekonomiky a dnes už otevřeně podporuje Vladimíra Putina. BRICS se rozšiřuje a povyšuje svou soudržnost, přes Trumpův nátlak volila Indie nezávislost. Srpnové setkání premiéra Modiho a prezidentů Putina a Xi na konferenci zemí Šanghajské kooperace bylo silným symbolem planetárního klíčového momentu. Ovšem západní média bez výjimky budou dál vydávat Putuna za monstrum a z Rusů dělat otroky. Tato média nejsou schopna si představit, že většina světa v Putinovi a v Rusech vidí normální bytosti, nositele specifické ruské kultury a bojovníky za národní suverenitu. Západní média prohlubují slepotu Evropanů do té míry, že už nejsou schopni vidět růst ruské prestiže ve zbytku světa, který staletí čelil západní aroganci. 

historie propaganda

Důvody šílené války

Evropská unie připomíná Oran Camusova Moru - bůh poslal své krysy, aby šířily mor. Unijní krysy a jejich lži a evropskému lidu ukradené finance živí válku a prohlubují celoevropskou krizi, která se přibližuje stavu definitívního zhroucení tradiční Evropy. Až s velkým odstupem let budou historici schopni objektivně popsat oč vlastně šlo, protože dnes jsou otráveni propagandou v míře ještě před pár lety nemyslitelné. Profesor Alessandro Orsini se v knize "Casa Bianca-Italia" pokusil o objektivnější popis naší mizérie, knihu recenzují v italském magazínu Destra. Profesor se pokusil sofistikovanými konstrukcemi najít vysvětlení informační zvrácenosti v Evropské unii, je to sice zajímavý pokus, ale užitečný úplně stejně jako kdyby hledal důvod informační zvrácenosti Goebbelsova ministerstva, totiž Leyenová, Fiala, Macron atd. jsou totéž. Název knihy je jen zdánlivě irelevantní ukrajinské válce. Podle profesora západní veřejné mínění bylo oklamáno a podvedeno propagandou. Západní informační systémy a politika dělají přesně totéž z čeho obviňují imaginární putinisty. Fakt, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu se nedá popřít, ale existovaly pro to nějaké příčiny a většinová média se ani vzdáleně nepokusila o odkrytí pravdy nebo vyváženější scénáře. Evropská vládnoucí třída ignoruje jakoukoliv diplomatickou iniciativu a její aktivita nezná než vojenskou podporu Ukrajině, kterou doprovází ekonomická sebevražedná rozhodnutí, jako např. energetická politika a nákup drahého plynu z USA, přitom mnohem levnější ruský plyn je na dosah. Informační systém v Evropě je tradičně napojen na americký, který reprezentuje americké zájmy. Profesor analyzuje historické peripetie evropské rotace kolem americké politiky a konsekvence pro informační systém. Některé důležité historické události jsou evropskými analytiky a médii vesměs bez výjimky ignorovány nebo zapomenuty, což do značně míry podmiňuje a deformuje veřejné mínění. Profesor se snaží osvětlit, proč jsou záměrně ignorovány podstatné informace, je to nutné proto, abychom dokázali překonat každodenní lež a mohli se dopracovat střednědobé a dlouhodobé perspektivy. Zkrátka, abychom se přiblížili historické pravdě.   

konec valky

Putin-Trump v Budapešti

Informaci o dvaapůlhodinovém hovoru Putina s Trumpem přijal svět s ulehčením, Figaro informaci o telefonním hovoru světových lídrů pojmenovalo: "Proč jsou dodávky tomahavků na Ukrajinu delikátní záležitosti" a detailně popisuje potenciál této zbraně a s tím spojenou potenciální eskalaci války. V podobném duchu referují i jinde, až na Česko, kde nepolevuje válečné štvaní v debilizující jazykové podobě. Na nejrozšířenějším českém infoserveru se dovíme, že Trump po rozhovoru s Putinem otáčí ohledně dodávek tomahawků: "Trump couvá.." Několikrát se čtenáři vtlouká do hlavy fráze, že Trump nedávno prohlásil, že už o tomahawcích rozhodl a musí od Ukrajiny zjistit, co s nimi má v úmyslu dělat a dnes otáčí. Občas se tato fráze opakuje dvakrát za sebou, což vyvolává dojem, že by čtenář měl chápat tyto nesmysly jako báseň a naučit se to zpaměti. Rusko prý pokračuje v propagandě a v rétorice a běloruský diktátor rovnou prohlásil, že dodávky vyústí v jadernou válku, autor asi moc nečte, až na jeho server si to totiž myslí spousta evropských novin. Z ohlasu čtenářů se zdá, že abonenti propagandy infoserveru jsou podobnými nesmysly velmi dobře vycvičeni a reagují jako pes na zvonec v Pavlovově známém pokusu. Setkání obou lídru v Budapešti bude bezpochyby znamenat velký úder do tváře Evropské unii. Maďarský ministr zahraničí Szijjárto o schůzce Trump-Putin v Budapešti na X píše jako o jisté záležitosti a na rozdíl od tisícihlavé pražské válečné klaky se ministrovi komentátoři radují z možného vyřešení válečného konfliktu a z perspektivní  spolupráce Ruska s USA, z které by profitovala i Evropa. Po týdnech obav z válečné eskalace spojené s dodávkami tomahawků, Szijjárto  pregnantně vyjádřil pocity většiny Evropanů: "Fantastická zpráva, Donald Trump a Vladimír Putin si znovu zatelefonovali a ještě fantastičtější zvěst, setkají se v Budapešti. Cesta k míru jde pře mírové rozhovory. Konflikt se válkou nevyřeší." 

cina zapad

Velká demise intelektu

V článku Figaru diskutují francouzští znalci umělé inteligence některé aspekty této technologie. Pokud přenecháme nejnoblesnější aktivity mozku technologii, zákonitě nastoupí duchovní atrofie. Velmi rychle bychom měli přeformátovat vyšší školství a nasměrovat je do oblastí skutečné intelektuální zátěže. Dario Amodei, tvůrce programu Claude, což je  francouzský konkurent ChatGPT, tvrdí, že v roce 2026 AI překročí úroveň nositelů Nobelovy ceny. Stojíme nad proudem znalostí jako nikdy nikdo předtím, ale paradoxně to snižuje kolektivní intelektuální úroveň. Doufáme, že můžeme fungovat jako trpaslík na obrových ramenou, ale spíš skončíme jako trpaslík pod jeho nohama. Není to tak dávno, co jsou k dispozici programy AI, ale její negativní efekt na studenty je velmi patrný. Vesměs se spokojí "pilotováním" digitálních nástrojů, aniž by chápali oč jde a obětují kritické myšlení na oltáři technologického pohodlí a slepé závislosti na algoritmech. Toto pozorování podporují zjištění na univerzitách po celém západním světě. Ve Financial Times píše Sarah O´Connorová o neklidu profesorů, kteří pozorují, jak studenti při řešení problémů reflektivní myšlení a argumentaci pohodlně nahradí chatem AI. Velká většina studentů ani v podstatě nic nečte, ale jednoduše mechanicky kopíruje texty generované AI. Propad schopnosti myslet se postupně dostavuje. Čím dokonalejší je AI, tím víc klesá kognitivní kapacita a nastupuje všepohlcující intelektuální lenost. Podle jedné studie realizované na univerzitě  v Cambridge, studenti nejsou schopni k tomu, co vyplodí AI, už nic nic dodat, žádnou přidanou hodnotu. Podle autorů stojíme před velkým civilizačním problémem.        

dilexi te

Skrytá globalizační proměnná

Pováleční papežové jsou skrytou, ale velmi významnou proměnnou liberální globalizace. Hodnoty, které propagují jsou určitě velmi univerzální, ale pouze pro křesťany, je jenom volbou ostatních civilizací jestli je přijmou nebo odmítnou. Apoštol Pavel objížděl křesťanské komunity a v jeho epištolách nenajdeme žádné apely na sbratřování s tehdejšími pohany nebo úvahy o ekonomických formacích nebo politické spravedlnosti. Tato změna tematiky je výsadou velké většiny poválečných papežů. Včera v řadě italských novin informace o hororu v Mozambiku: 30ti křesťanům uříznutá hlava, zapálený kostel, uneseno 11 dětí. Nejedná se o ojedinělou zprávu z této země, např. před pár dny reportoval Newsweek, že v severním Mozambiku bylo dekapitováno 30 křesťanů. V této oblasti světa je velmi aktivní jedna z větví islámského státu (Isis). Osm let vede islámský stát boj na život a na smrt s mozambickou státní mocí a v severních provinciích velmi úspěšně - 6 tisíc mrtvých, 1,3 milionu lidí muselo prchnout ze svých domovů. Islámský teror v obyvatelstvu stupňují fotografie islámských bojovníků, jak vraždí civilisty a zapalují kostely. 

driss ghali

Nechte je snít

O francouzsko-marockém politickém komentátorovi a esejistovi Driss Ghalim se říká, že je  coqueluche (miláček) médií francouzské národní pravice. Není to  bezdůvodné, protože potkat někoho, kdo dokáže psát tak jasné a zajímavé analýzy, je dost zřídkavé. Ghaliho analýzu marockých nepokojů v Causeur přetiskly i španělské infoservery. Španělský El Manifiesto esej uvedl s tím, že se vyplatí vědět něco víc o zvláštnostech mas, které přichází do Evropy fachčit na důchody Evropanů. V Ghaliho analýze můžeme vidět málo lichotivou podobnost i s naším terénem. Od konce září existuje i v Maroku generace Gen Z, která hlasitě demonstruje v ulicích  a požaduje lepší veřejný servis. Hnutí nabralo obrátky po smrti osmi těhotných žen během císařských řezů v nemocnici v Agadiru, která šokovala marocké veřejné mínění. Mladí také kritizují enormní investice, které souvisí s mistrovstvím světa ve fotbale 2030, považují je za nesmyslné a neadekvátní sociálním prioritám země. Minulý víkend se mladí z generace Z (narození po 2000) shromáždili v několika marockých městech a požadovali právo na práci, na zdravotní péči, vzdělání a konec korupce. Dík sociálním médiím bylo vidět, jak mladí lidé, čistí v každém smyslu, jsou  zatýkáni policisty sotva o něco staršími než oni. Lid proti lidu. Nikdy nelze tvrdit, že lid má vždy pravdu a stát se z principu mýlí. Ghali říká, že nedůvěřuje davům a masám, těm tvrdým a sadistickým tyranům, ale tentokrát s mladými soucítil. Nežádají nic mimořádného, nic neničí a jsou dobře vychovaní. Tak by měl vypadat dvacetiletý člověk: laskavý a vážný. Zdá se, že mají pravdu, když žádají, oč žádají. Ale dokáže je stát uspokojit?

demise

Krize po krizi

ČR svými technickými prostředky emituje na středních vlnách do Prahy vysílání francouzského RFI, které je v této větvi primárně určeno pro Afriku. Je to zvláštní, ale není to tak špatné. Francouzi každodenně v přímých relacích vedou s Afričany dialog na různá témata od cukrovky až po nenávist k Putinovi, kterou dost nepovedeně Africe sugerují. Je to každodenní sprška francouzských politických pověr, sebeobelhávání a ztráty historické paměti už v pětiletém horizontu. Z rádia je rychle rozpoznatelný vlivový tlak francouzského režimu na západoafrické země: když poleví vojenský tlak, stupňuje se politický a když slábne politický vliv, úspěšně to vykompenzuje ideologie s jejími bizarními složkami, které vydávají za kulturu a demokracií. V téměř školním modelu je vidět, jakou sílu má ideologie. Režim, který půlstoletí  diktuje samotné Francii, pomocí rádia do Afriky vede boj i s vlastním lidem, francouzské národní strany jsou pro rádio stejným úhlavním nepřítelem jako Putin. Obzvlášť v posledních dnech analýzy rádia nepostrádají  vysoký stupeň zábavnosti, když komentují příčiny nepokojů v Maroku a na Madagaskaru. Pokud v těchto zemích existují nějaké krize, jsou nesrovnatelně nevýznamnější než krize do níž Francii uvedl tam vládnoucí režim. 

valka trump

Good-bye Londýne..

Perverzní toužení západní civilizace po terminální atomové válce je pravděpodobně vyšším stupněm sebepoznání, že se přežila a zavazí na planetě. Babiše po vítězství ve volbách pronásleduje velká starost televizních slepic, co bude s Ukrajinou a s českými proválečnými aktivitami ve volbách zkrachovalého politického klanu. Babiš má šanci stát se velkým, zablokovat spolu s Orbánem a Ficem válečné běsnění evropskounijní kasty. Velmi oceňovaný britský publicista Thomas Fazi na X napsal, že válečné šílenství vrcholí a jenom pouhá formalita dělí Británii od přímého odpalování raket na Rusko a totální války. V podobném duchu srbský prezident Vučič, který je mistrem politického odhadu a lavírování mezi Východem a Západem, řekl při zahájení provozu na železnici Bělehrad-Subotica: "V naší zemi bude ještě horko. Z jednoduchého důvodu, který bychom měli znát -  schyluje se k válce. A když se válka připravuje, obvykle se dostaví a v takové situaci je třeba vybrat stranu, na kterou se postavíme." Může to být signál, že Vučič už konečně vybral východní stranu a pochopil, že unijní strana Srbsku nic dobrého neslibuje. 

volby strach

Odvaha a strach

Spíš na Slovensku, ale občas i v Česku, se dají potkat jedinci z velmi vzácné kategorie lidí: odvážných. Jako mávnutím kouzelného proutku přestane být zajímavé jestli jsou víc nebo méně inteligentní, krásní nebo oškliví, jestli někde byli nebo nevytáhli paty z rodné dědiny. Osud je ozdobil tou nejvznešenější lidskou vlastností - odvahou. Člověk vpravdě odvážný je jen velmi výjimečně  nespravedlivý. Saint-Just musel být velmi odvážný když skočil na káru, která vezla Robespierra na popraviště, ovšem odvaha se většinou nemanifestuje tímto okatým způsobem. Odvážné jsme tu a tam potkávali a potkáváme ve všech společenských polohách. Nacházeli se v komunistické věrchušce i ve slévárně, jako ten  tavič z brněnských Juranek, který odmítl Řád práce někdy v dvaasedmdesátém. Obdivuhodná odvaha osazenstva jedné dílny ve Svitu, která vstoupila do několikadenní stávky a vynutila si prosazení svého požadavku. Kupodivu v úřadech komunistické epochy jsme daleko dřív potkali odvážného člověka, který na sebe vzal riziko a případ vyřešil, dnes potkáváme bez výjimky šedou masu zbabělých režimem placených nul, které nikdy nevybočí z tupé konformity odvážným směrem.

EP moldavie kyrgizie

Ať žije EU

Klíčem k evropskounijní demokracii je bezesporu na prvním místě podvod a pak někde daleko vzadu slabší roviny vlivové významnosti. Včera volby v Moldávii: soldateska evropskounijního dozoru z Bruselu se do Moldávie doslovně nastěhovala, aby zabránila ruskému ovlivňování voleb, které je v jejich výkladu tím větší, jak alternativní vlastenecké síly sahají po moci. Prezidentka Sandu, která se sama loni dostala k moci pomocí volebních machinací s hlasy se západní Evropy, nechala zavřít volební místnosti v oblastech proruské většiny, prý je podminovaly ruské tajné služby. V Moskvě, kde žijí statisíce Moldavanů se před dvěma volebními místnostmi stálo dva dny. V Moldávii samotné zvítězily vlastenecké síly, ovšem když se připočetly hlasy ze zemí EU, blok Sandu vyhrál. Volební místnosti na konzulátech jsou de facto nekontrolovatelné režimní prostory. Majitel sociální sítě Telegram Pavel Durov veřejně obvinil francouzské vládní struktury, že mu vyhrožovaly postihem, když nezablokuje přístup na tuto sociální síť politikům moldavských opozičních sil. Strukturami EU ordinovaný systémový politický podvod indukuje další charakteristiky tzv. demokracie:  velká absence voličů a viditelná nevýznamnost základního aktu demokracie - voleb. V některých zemích EU a Británii se např. uvažuje o snížení volebního věku na 16 let, jaký zájem může mít tento populační segment na politické debatě, která kromě toho, že vyžaduje životní vyzrálost, je zdlouhavá a pro většinu lidí nudná. 

hidzab Eparlament

Ať žije EU

Klíčem k evropskounijní demokracii je bezesporu na prvním místě podvod a pak někde daleko vzadu slabší roviny vlivové významnosti. Včera volby v Moldávii: soldateska evropskounijního dozoru z Bruselu se do Moldávie doslovně nastěhovala, aby zabránila ruskému ovlivňování voleb, které je v jejich výkladu tím větší, jak alternativní vlastenecké síly sahají po moci. Prezidentka Sandu, která se sama loni dostala k moci pomocí volebních machinací s hlasy se západní Evropy, nechala zavřít volební místnosti v oblastech proruské většiny, prý je podminovaly ruské tajné služby. V Moskvě, kde žijí statisíce Moldavanů se před dvěma volebními místnostmi stálo dva dny. V Moldávii samotné zvítězily vlastenecké síly, ovšem když se připočetly hlasy ze zemí EU, blok Sandu vyhrál. Volební místnosti na konzulátech jsou de facto nekontrolovatelné režimní prostory. Majitel sociální sítě Telegram Durov veřejně obvinil francouzské vládní struktury, že mu vyhrožovaly postihem, když nezablokuje přístup na tuto sociální síť politikům moldavských opozičních sil. Strukturami EU ordinovaný systémový politický podvod indukuje další charakteristiky tzv. demokracie:  velká absence voličů a viditelná nevýznamnost základního aktu demokracie - voleb. V některých zemích EU a Británii se např. uvažuje o snížení volebního věku na 16 let, jaký zájem může mít tento populační segment na politické debatě, která kromě toho, že vyžaduje životní vyzrálost, je zdlouhavá a pro většinu lidí nudná.