Německý model
Desetiletí byl německý ekonomický model považován za nepřekonatelný vzor. Evropané se uspávali iluzí, že v nějaké rekombinaci bude německý model schopen konkurovat i Číně, ale nepotvrdilo se to. Německá a francouzská průmyslová výroba stagnují, mírný růst zaznamenává druhá nejprůmyslovější unijní země Itálie. Spolková republika se podílí 30 % na unijní průmyslové produkci, Itálie má poloviční výkonnost. Němci jsou největším sponzorem unijních financí a hlavní evropskou ekonomickou mocností. Evropská ekonomická expanze a prosperita je závislá na stavu německého průmyslu, pokud se německý model rychle nezregeneruje, hrozí rozpad EU. Německo bylo desetiletí hvězdou na ekonomickém nebi, byl to vzorový příklad konkurenceschopnosti a ekonomické expanze. Celá Evropa přistoupila na kánony německého ekonomického modelu: konkurenceschopnost je podmíněná blokováním mzdových požadavků, limitovanou domácí poptávkou a snižováním nákladů na pracovní sílu. Nyní se všechno změnilo. Největší evropská ekonomika prochází bezprecedentní krizí, která nemůže být považována za pouhý konjunkturální výkyv. Produkce stagnuje, růst je téměř nulový a konkurenceschopnost produktivního systému je pod tlakem. Nedá se odhadnout jaký podíl na korozi německé výkonnosti má evropská zelená politika a vadná politická rozhodnutí Unie a německých vlád. Německo se po roce 1945 spokojilo s rolí evropské ekonomické lokomotivy, ale historie se občas opakuje a nyní se vojenský průmysl stává hlavním německým růstovým motorem. A tato kulturní a politická změna zpochybňuje evropskou geopolitickou stabilitu, tak pracně budovanou po roce 1945.





























